Napsali o nás

S výraznou expanzí na zahraniční trhy začala společnost po návratu do českých rukou. V současnosti tvoří export 80 procent jejího obratu. Nejvzdálenější exportní zemí jsou pro ni Spojené Arabské Emiráty.

Když se Petr Stibora po sametové revoluci mohl vrátit zpět do vlasti z Austrálie, kde byl v emigraci, přivezl si s sebou myšlenku založit společnost na výrobu zmrazené pizzy. „Jakkoliv je to dnes neuvěřitelné tak počátkem 90 let minulého století nebyla na trhu ČR žádná zmrazená pizza a to ani z dovozu,“ popisuje začátky firmy Jiří Vlček, šéf a spolumajitel společnosti FrostFood.

Ta vznikla v roce 1993 v Rokytnici v Orlických horách ještě pod názvem Guseppe, nejdříve jako společnost s ručením omezeným, od roku 1994 jako akciová společnost. S Petrem Stiborem ji založili další dva spolumajitelé Stanislav Hečlo a Karel Matyska. „Zkušenost s podnikáním v daném oboru byla nulová. Byl to typický porevoluční projekt, kde chuť a nadšení překonávaly počáteční odborné nedostatky. Byli jsme tehdy opravdoví průkopníci, kteří představili tento výrobek českému zákazníkovi. Velkou počáteční výzvou bylo vůbec přesvědčit zákazníka, aby si zmrazený výrobek byl ochoten koupit, v podstatě jsme budovali trh s mrazenou pizzou v České Republice,“ pokračuje Jiří Vlček.

Na začátku musela firma překonávat řadu těžkostí. Od učení se danému oboru za „pochodu“, přes řešení financování běhu společnosti až po vybudování logistického řetězce. „Tenkrát neexistovaly centrální sklady, vše se vozilo přímo na jednotlivé prodejny a to byla ze začátku velká výzva. Ale jako nejtěžší bych definoval to, že jsme museli naučit českého zákazníka nakupovat zmrazenou pizzu, což se nám povedlo a byly doby, kdy značka Guseppe byla synonymem pro mraženou pizzu,“ podotýká Jiří Vlček. Ze začátku patřili mezi zákazníky hlavně lidé hledající rychlé, relativně levné řešení svého stravování. Typicky to byli studenti, mladí lidé, kteří nechtěli ztrácet čas vařením.

V průběhu let, jak se zkušenosti a potřeby zákazníků vyvíjely, se měnil i okruh zákazníků. „V současné době je výrazně větší poptávka po pizzách italského typu, které dokáží přinést i kvalitní gastronomický zážitek,“ porovnal Jiří Vlček.

Zpátky do českých rukou

Cesta k současné společnost FrostFood přitom byla poměrně klikatá. V roce 1997 koupila mladou firmu norská společnost Orkla Foods. V následujících letech zahájil podnik výrobu slaných a sladkých mražených knedlíků, taštiček a šišek. V letech 2008 až 2010 pak byla firma součástí další významné potravinářské společnosti Dr. Oetker.

V roce 2010 pak společnost odkoupil management firmy ve spolupráci se skupinou zahraničních investorů. „Když koncem roku 2009 přišel tehdejší vlastník s tím, že po necelých dvou letech vlastnictví chce společnost znovu nabídnout k prodeji, měli jsme v podstatě dvě základní možnosti. Bud čekat kdo společnost koupí, anebo do celého procesu vstoupit aktivně,“ popisuje Jiří Vlček tehdejší rozhodování.

Výchozí pozice přitom nebyla úplně ideální. „V té době jsme již byli jen technologicky zastaralou společností bez značkového výrobku – značku Guseppe si tehdejší vlastník převedl do jiné firmy ve skupině. A byla vysoká pravděpodobnost, že nový vlastník si převezme zbývající trhy a výrobu v Rokytnici v Orlických horách ukončí. Rozhodli jsme se proto pro druhou možnost, to znamená aktivně jsme vstoupili do celého procesu prodeje firmy a nakonec se nám podařilo společnost od Dr.Oetkera odkoupit,“ pokračuje Jiří Vlček.

Změna majitelů byla pro společnost velmi zásadní. „Nevím, jestli společnost v českých rukách funguje lépe, rozhodně funguje jinak. Po dlouhých letech pod vlastnictvím nadnárodních koncernů se společnost dostala do rukou konkrétních vlastníků a musela zcela změnit svoji filozofii podnikání a nebylo to vůbec jednoduché,“ zmiňuje Jiří Vlček. Následujících deset let usilovné a tvrdé práce přineslo výsledky. „Cesta, kterou jsme v roce 2010 zvolili, se ukázala být správnou. Za to vděčíme usilovné práci všech našich zaměstnanců. Možná to zní jako fráze, ale bez lidí, kteří v naší společnosti pracují, bychom nikdy nedokázali to, co se nám povedlo,“ oceňuje Jiří Vlček.

Vývoz roste posledních deset let

S exportem začala firma hned po zahájení prodejů v roce 1994, kdy dodávala své výrobky na Slovensko. Hlavní exportní expanze ale začala po roce 2010, kdy společnost získali současní majitelé. „Pro srovnání, exportní tržby v roce 2010 činily okolo 30 milionů korun, v roce 2019 přesáhly hranici 500 milionů korun,“ porovnává Jiří Vlček. Pro společnost, která v současnosti zaměstnává přes 200 zaměstnanců a jejíž obrat v roce 2019 překročil hranici 640 milionů korun, tak představují největší konkurenci další podniky, které se pohybují na celoevropském trhu.

Paradoxně zahraniční vlastníci dramatické rozšíření vývozu nepřinesli. „Naši předchozí majitelé nás naopak orientovali na snahu o zvýšení tržní pozice na domácím trhu a exportní aktivity nebyly příliš podporovány, protože se jednalo o nadnárodní společnosti, které na jednotlivých trzích měli své výrobní závody či obchodní zastoupení a nestály příliš o to, abychom tam vstupovali napřímo i my z České republiky,“ vysvětluje Jiří Vlček, proč exportní expanze nastala až po návratu podniku do českých rukou.

V jednotlivých zemích bojuje o zákazníky s nadnárodními společnostmi, a to především německými. „Rovněž v Polsku jsou vybudovány velké výrobní kapacity na výrobu zmrazené pizzy, ale ty se orientují především na masovou výrobu velmi levných a tomu i kvalitativně odpovídajících výrobků, což není segment, ve kterém se pohybujeme my,“ podotýká šéf FrostFod. Za posledních deset let se z firmy stala typicky exportní společnost, podíl vývozu se pohybuje kolem 80 procent celkového obratu společnosti.

Od Francie po emiráty

Hlavními exportní trhy FrostFood jsou Francie a Velká Británie. „Hodně exportujeme do všech Skandinávských zemí a samozřejmě do Německa a stále na Slovensko. V tuto chvíli naší nejvzdálenější exportní zemí jsou Spojené Arabské Emiráty, kam dodáváme privátní značku pro jeden místní potravinářský řetězec,“ popisuje Jiří Vlček.

Export zmrazených potravin podle něj není výrazně komplikovanější než u ostatních druhů potravin. „Obecně nejtěžší je na daném trhu najít správného partnera, s místní znalostí jak obchodních tak hlavně chuťových preferencí pro daný trh a následně přesvědčit zákazníka, že společnost z bývalého východního bloku umí vyrobit kvalitní potravinu,“ vysvětluje Jiří Vlček. Společnost, jako každá firma, plánuje, co bude za rok, dva či pět let. Má proto vlastní vývojové oddělení, kde připravuje nové výrobky. Nepředpokládá však žádné revoluční změny a bude se držet segmentu hluboce zmrazených potravin se zaměřením na výrobky, které jsou mimo hlavní proud. Tedy speciality s důrazem na kvalitu a vyšší přidanou hodnotu pro konečného zákazníka.

Další vývoj podle něj bude spojený s větším důrazem zákazníků na kvalitu potravin, i když odhadovat budoucí trendy je podle něj obtížné. „Když se ohlédnu zpět na těch pětadvacet let existence společnosti musím konstatovat, že se doba, lidé a jejich potřeby a očekávání měnili v čase tak zásadně, že je velmi obtížné predikovat vývoj v dalších letech. V poslední době jednoznačně vnímáme zvyšující se zájem o kvalitnější a zdravější potraviny. Je to dáno tím, že na poli osvěty se za posledních několik let udělalo hodně práce. Lidé už umí rozlišit kvalitní potravinu, umí si přečíst a porozumět informacím na obalech,“ zmiňuje Jiří Vlček.

Pokud se situace nezmění, bude se podle něj zájem zákazníků zaměřovat na kvalitnější, zdravější a tím zákonitě i dražší potraviny, při zachování všech výhod mrazených výrobků.
 

Zdroj zde.